SPORTOVCI NEJSOU STROJE: CO SI VZÍT Z POSELSTVÍ TRENÉRA PŘED ČTVRTFINÁLE MS U20
Juniorské mistrovství světa v hokeji má zvláštní kouzlo. Tradičně uzavírá starý rok a startuje nový, především ale v lidech probouzí hrdost a emoce, které se nedají vyrobit na počkání. Znovu se ukázalo, jak obrovskou sílu má juniorský hokej. Je to turnaj, na který se upíná obrovská pozornost. A letos ji český tým přitáhl tak silně, že mnozí fanoušci nastavovali budíky nebo vůbec nešli spát, jen aby mohli sledovat každý zápas a žít s týmem každý gól i každé zaváhání. A v téhle kouzelné atmosféře, kterou dokáže vyvolat pouze lední hokej, zaznělo i vyjádření hlavního trenéra, které si zaslouží hlubší pohled.
Před čtvrtfinálovým duelem se Švýcarskem hlavní trenér Patrik Augusta otevřeně kritizoval hráče kvůli jejich přístupu na tréninku. Podle něj nebyli "hlavami nastavení" na zápas, ve kterém jde o všechno. Údajně se hráči příliš spoléhali na šikovnost místo disciplíny. Tento rozhovor a mnoho článků k němu si každý z Vás může dohledat na internetu. Zkrátka se jednalo o přímou a nezakrytou kritiku, která některé fanoušky překvapila a vyvolala vlnu emocí.
Ze všech stran zaznívaly různé názory. Ne nadarmo se říká, že co Čech, to trenér. V tomto případě se to opět potvrdilo. Na hlavního trenéra české U20 se valila lavina ostrých slov a pochybností. Celý hokejový národ zajímala odpověď na zásadní otázku: "Proč se toto negativní hodnocení ocitlo mimo kabinu?"
Odpověď je jednoduchá. Na tréninku před čtvrtfinálovým duelem seděli v hledišti novináři. Českému hlavnímu trenérovi se na ledě nelíbily určitá cvičení, které korigoval. To samozřejmě neuniklo zvědavým novinářským nosům. Zbytek příběhu známe všichni. Všichni jsme si nějaký článek o tomto tréninku přečetli. A že bylo mnoho verzí dostupných k přečtení, které neunikly ani mně. S odstupem času jsem se rozhodla k tomuto tématu taky vyjádřit. Jak tuto otevřenou kritiku vnímám já, jakožto mentální kouč pro sportovce?
ANO, ŘEKL TO NAHLAS A VEŘEJNĚ A JÁ STOJÍM NA JEHO STRANĚ
Většina lidí by očekávala, že tato kritika se má dít za dveřmi kabiny. Nenechte se mýlit, ve většině případů to tak opravdu je. Nicméně osobně nevidím nic špatného na hodnocení týmu, které zaznělo z úst Patrika Augusty. Nebyli jmenováni žádní konkrétní hráči. Nejednalo se o urážlivou kritiku. Zpráva byla jasná: Něco v kabině nebo na ledě bylo mimo osu a trenér to potřeboval vyrovnat. A zvládl to skvěle. Duely se Švýcarskem, Kanadou a konec konců i se Švédskem jsou nám toho jasným důkazem.
Přemýšleli jste někdy nad touto variantou i z druhé strany? Co kdyby trenér otevřeně nekomunikoval svou nespokojenost? A co kdyby český tým ve čtvrtfinále padl? Vím, na kdyby se ve sportu nehraje. Nicméně použijme to jako modelovou situaci. Pokud by český tým ve čtvrtfinále podlehl švýcarským mladíkům, všem by nám spadly brady na zem. A ve vzduchu by létalo nespočet otázek se stejnou myšlenkou: "Co se sakra stalo?". Naši sebevědomí mladíci byli poraženi v boji o všechno. Kde se stala chyba? Však vše bylo zalité sluncem nebo ne?
Sportovní prostředí, nevyjímaje to hokejové je plné tlaku. Tlak na dokonalost. Tlak na bezchybnost. Tlak na podávání pouze 100% výkonů. Jako bychom zapomněli na to, že sportovci jsou taky "jen" lidi. Sportovci NEJSOU stroje. Je přirozené a naprosto lidské, že dělají chyby. A v tomto případě, v týmu plném mladých potencionálních hokejových hvězd by nás nemělo překvapit, že kluci možná na pár chvil zapomněli, že v zápasech o všechno nevyhrává talent ani individuální dovednosti. V těch nejdůležitějších zápasech rozhoduje týmovost a malé detaily. Já jsem s kluky na tom tréninku nebyla ani neznám každé slovo, které Patrik Augusta řekl svým svěřencům. O čem jsem ale přesvědčená, je to, že hlavní trenér české U20 udělal sportu obrovskou službu.
REALITY CHECK: VEŘEJNÁ KRITIKA TRENÉRA NÁM PŘIPOMÍNÁ,
ŽE I ČEŠTÍ HRDINOVÉ JSOU "JEN" KLUCI V DRESU
Když trenér mluví takhle otevřeně, není to útok na tým. Je to vlastně pozvání diváků, aby se podívali pod povrch. My fanoušci máme tendenci vidět reprezentanty jako hrdiny, kteří to za každých okolností musí zvládnout. Hrají přeci za náš národ. Jenže realita je daleko křehčí. Jsou to kluci pod obrovským tlakem, kteří občas potřebují dostat zrcadlo úplně stejné jako kdokoliv jiný. A taková upřímná kritika nám připomíná, že naše očekávání někdy rostou rychleji než jejich schopnost se s nimi vyrovnat. Otevírá nám dveře k tomu vnímat je lidsky – se silnými stránkami, ale i s těmi slabšími, které nejen k vrcholovému sportu neodmyslitelně patří.
CO SI Z TOHO MAJÍ ODNÉST TRENÉŘI, SPORTOVCI A FANOUŠCI?
Trenéři
Milí trenéři, nezapomínejte na to, že otevřenost nemusí být slabina. Když je kritika podaná věcně a včas, může se stát silným nástrojem k vrácení týmu do reality. Někdy je potřeba říct věci nahlas a veřejně – nejen kvůli hráčům, ale i kvůli atmosféře v týmu. Transparentnost může uklidnit očekávání a pomoci vytvořit prostředí, kde se dá růst. Nechť je Vám Patrik Augusta učebnicovým příkladem.
Sportovci
Milí sportovci, ego není Váš nepřítel. Nepřítelem se stává až ve chvíli, kdy začne řídit Vaše chování. Otevřená kritika není útok na Vás. Neměla by být. Měla by vám ukázat, že i když jste talentovaní a úspěšní, pořád je důležitá pokora, práce s detailem a respekt k procesu. A že ustát pravdu řečenou nahlas je součást profesionální vyspělosti.
Fanoušci
Milí fanoušci, nezapomínejme na to, že naši reprezentanti nejsou superhrdinové, i přestože je tak mnohdy v našich očích vidíme. Jsou to mladí lidé, kteří dělají sport, který milují a nesou tlak, který si většina z nás nedokáže představit. Otevřená slova trenérů nám pomáhají vnímat sportovce a týmy realisticky. Fanděme naplno, ale s pochopením a pokorou vůči našim "hrdinům".
A závěrem…Sluší se poděkovat panu Patriku Augustovi. DĚKUJEME. NEJEN ZA MEDAILE.
DÍKY, TRENÉRE!