en-OČIMA SPORTOVCE: NIKDO NEVIDÍ, CO SE DĚJE HODINU PŘED ZÁVODEM

Když se mě někdo zeptá, jaké to je stát na startu, většinou odpovím, že je to skvělý pocit a je. Jenže to není celý příběh. Nikdo totiž nevidí, co se děje hodinu před závodem. Sedím na tribuně a dělám, že jsem v pohodě. Kontroluju si věci, i když vím, že jsem si sbalil všechno. Poslouchám hudbu, ale vlastně ani nevím, co mi hraje ve sluchátkách. Koukám kolem sebe a říkám si, jestli jsou ostatní opravdu tak klidní, nebo to jen umí líp schovat. Pak se ozve moje hlava.

"Co když dneska nebudeš dost dobrý?"

"Co když uděláš chybu?"

"Co když zklameš trenéra, rodiče nebo sám sebe?"

A najednou mám pocit, že závod už vlastně začal. Ne na dráze, ale v mojí hlavě. Dřív jsem si myslel, že se musím nervozity zbavit. Že opravdoví šampioni jsou před závodem sebejistí a v klidu. Dneska už vím, že jsem se mýlil. Pořád jsem nervózní, jen už z toho nepanikařím. Naučil jsem se, že nervozita není nepřítel. Je to jen připomínka, že mi na tom záleží. Připomíná mi, že jsem se na tenhle moment připravoval týdny, měsíce, někdy i roky. Nejtěžší není porazit soupeře na dráze. Nejtěžší je umlčet hlas, který mi tvrdí, že na to nemám. Proto mám svou rutinu. Několikrát se zhluboka nadechnu. Připomenu si, co mám pod kontrolou. Řeknu si jednu větu, která mě vrátí zpátky do přítomnosti. Nepřemýšlím nad výsledkem ani nad tím, co bude za hodinu. Soustředím se jen na tady a teď, i když to někdy není vůbec jednoduché. 

Pravda je taková, že NE vždycky vyhraju. Ani v každém závodě nezaběhnu osobní rekord. I přestože mě to mrzí, vím, že každý závod mě posouvá blíž k mému vytouženému cíli. Z každého závodu se totiž mohu něco naučit. Nejdůležitější je pro mě to, abych po závodě odcházel s pocitem, že jsem na start nepřinesl strach. Přinesl jsem připravenost. 

Když protnu cílovou pásku, vím, že  lidé viděli jen pár vteřin mého výkonu. Neviděli stovky hodin tréninku. Neviděli všechny chvíle, kdy jsem o sobě pochyboval. Neviděli, kolikrát jsem chtěl skončit. Neviděli, jak těžké někdy je uvěřit sám sobě a už vůbec neviděli ten nejdůležitější souboj. Ten, který proběhne hodinu před každým závodem v mojí hlavě. Dnes už vím, že právě tento souboj je jeden z faktorů, který rozhoduje, jaký výkon podám.